Těžko si dovedeme představit sportovního rybáře bez prutu. Ten je jeho vizitkou a poznávacím znamením a pečlivě jej vybírá. Kdo a kdy první použil opracovanou větev jako rybářský prut se dnes už asi nedovíme. Snad je rybářský prut tak starý jako rybaření samo...

Do poloviny 19. století se pruty zhotovovaly ze dřeva. Používalo se dřevo lísky, jasanu a některých druhů jihoamerických stromů. Kolem roku 1840 začali William Blacker v Anglii a Samuel Philipe v Pensylvánii vyrábět pruty ze štípaného bambusu. Ty byly velmi oblíbeny, provázely rybáře po celé jedno staletí a provázejí ho dodnes. Následoval hliník a trubková ocel. Tyto materiály ovšem rychle vytlačila téměř nezničitelná skleněná vlákna. Bór, kevlar a grafit - to jsou současné materiály. Jejich výhodou je lehkost a možnost kombinace. Je tak možno vyrobit pruty určené k lovu konkrétních druhů ryb. Na rybářský prut jsou kladeny nemalé požadavky a musí plnit tyto funkce: nahození nástrahy, vedení nástrahy, signalizaci záběrů, zaseknutí a zdolání ryby. Dnes je na pultech rybářských prodejen nepřeberné množství prutů různých značek a různého určení. V zásadě je dělíme na pruty bez oček a s očky. Dále na teleskopické a dělené. Pruty bez oček (biče) se většinou používají při soutěžním rybolovu k lovu menších nedravých ryb (jsou bez navijáku a tak tažení větších exemplářů není možné). Teleskopické se vyrábějí v délkách 1,5 až 12 metrů. Pruty jsou měkčí a ohýbají se asi do 1/3 délky. Dělené pruty mají nejčastější délku 6-16 metrů. Jejich horní díl je obvykle teleskopický. Jsou podstatně tvrdší než pruty teleskopické a mohou se ohýbat maximálně do 1/6 až 1/4 délky. Pokud je prut vybaven gumovým amortizátorem krytým v duté špičce, pak musí být naprosto tuhý. Není potřeba, aby se ohýbal, protože výpady ryby tlumí amortizátor. U dlouhých prutů by značná hmotnost téměř znemožnila lov, a tak se většinou vyrábějí z grafitu. Pruty s očky můžeme rozdělit do tří základních skupin na přívlač, pruty na plavanou a položenou. Pruty na přívlač se vyrábějí v délkách 2,10-3,30 m. Jsou určeny pro nahazování umělých nástrah. Musejí být co nejlehčí, protože je máme neustále v ruce. Očka prutu by měla být z co nejlepšího materiálu, protože během lovu se uskuteční stovky hodů. Univerzální je prut se střední akcí, který se ohýbá rovnoměrně od špičky ke střední části. Nejjemnější pruty používáme na tzv. ultralehkou přívlač. Těžké pruty jsou určeny k lovu nejtěžších dravých ryb a pilkrování v moři. Pruty na plavanou bývají 3,60-4,20 m dlouhé, obvykle dělené, s akcí 5-25 g.
V teleskopickém provedení jsou tzv. boloňské pruty v délkách 5,00-8,00 m. Používají se k lovu malých a středně velkých nedravých ryb. Vrhací zátěž nebývá těžší než 45 g. Akce je obyčejně střední. Pouze závodní pruty, označované jako pruty MATCH jsou poměrně tuhé s pracující špičkou. Vyrábějí se z kompozitních materiálů a grafitu. Vyznačují se mnoha drobnými očky na delších nožkách. Udržují tak vlasec dále od prutu a zamezují v nepříznivém počasí jeho "lepení" na prut. Pruty na položenou rozdělujeme na dva typy. Pruty standardní v délkách od 2,70 do 3,00 m a pruty s velmi měkkou signální špičkou. Akce standardního prutu se může pohybovat od měkké až po tvrdou. Bývají vyrobeny z odolných materiálů, snášejí velké zatížení i hrubší zacházení. Většinou jsou určeny k lovu velkých ryb. Ukazatel záběru se umis?uje na vlasec nebo jiným způsobem. Na prutu se záběr nijak neprojevuje. Druhý typ, poměrně štíhlejší a lehčí se vyznačuje jemnou špičkou a je označen jako winklepicker. V délkách od 2,70 do 3,30 m a se zátěží 5 -30 g se používá k lovu menších nedravých ryb. Těžší typ v délkách 3,30-4,20 m a se zátéží 30-120 g s označením feeder používáme k lovu středně velkých až velkých ryb, a to jak dravých, tak nedravých. K prutům se dodávají 2-4 špičky o různé ohebnosti, které slouží jako dokonalý ukazatel záběrů. Podle okamžitých podmínek, měníme špičky podle tuhosti. Je to dokonalá a citlivá metoda lovu na položenou. Zájemcům bych doporučil pro začátek vyzkoušet feederový prut v délce 3,00-3,50 m s optimální zátěží 30-50 g. Tímto prutem Ize ulovit téměř každou rybu. Winklepickerové pruty jsou spíše speciální a využijeme je k lovu menších ryb v chladných obdobích roku. Kdo si však zakoupí feeder určitě bude chtít i picker. Co říci závěrem k rybářskému prutu? Časem se každý prut stává vaším přítelem a proto ho chraňte alespoň vhodným obalem. Jistě si to zaslouží.

Autor článku: Milan Tychler

Vlasec je to, co nás přímo spojuje s úlovkem a klademe na něj nemalé nároky. Pryč je doba hedvábí a koňských žíní. Dnes vládne světu nylonové vlákno.

Při koupi nás zajímá především průměr a pevnost. Průměr se udává v setinách milimetru. Pevnost vlasce se udává v kilogramech a je pouze orientační. Faktorů, které snižují pevnost, je mnoho. Především jsou to uzly (někteří výrobci udávají pevnost v uzlu), drobná poškození otěrem, stárnutí... Nutno podotknout, že špatně uvázaný uzel sníží pevnost vlasce až o 50 %. Různé značky se mohou při stejném průměru v pevnosti značně lišit. Kvalitní vlasce jsou velmi pevné i při malém průměru, který je dodržen po celé délce, při jejich koupi však musíme sáhnout hlouběji do peněženky. Průměr vlasce také rozhoduje o tom, kolik ho navineme na cívku navijáku, jak daleko nahodíme a jak se bude nástraha na háčku chovat. Tenký vlasec má vůči vodnímu proudu menší odpor, což umožňuje použít menší zátéž a nástraha se v tekoucí vodě pohybuje přirozeněji. S tím souvisí i měkkost vlasce. Měkké, poddajné vlasce mají obyčejně i větší průtažnost. Tuto vlastnost oceníme zvláště při lovu na menší vzdálenosti, kdy při zdolávání ryb pracuje i vlasec. Tuhé, neprůtažné vlasce a pletené šňůry se využívají především při vláčení (kdy je nutný citlivý kontakt mezi rybářem a nástrahou) a při lovu na velkou vzdálenost. Dalším faktorem je odolnost proti poškození. Vlasce se speciálně vytvrzeným povrchem a měkkým jádrem najdou uplatnění tam kde jsou často v pohybu (vláčení), při lovu v kamenitých lovištích, pískových lavicích s výskytem škeble, mezi rostlinstvem nebo jinými překážkami. Mnoho rybářů se při nákupu nechá ovlívnit barvou vlasce. Osobně si myslím, že tato vlastnost nehraje žádnou významnou roli. Výjimkou je snad vláčení v průzračných pstruhových vodách. V našich kalnějších vodách ryba vlasec nevidí a při používání splétaných návazcových materiálů s ním vlastně ani nepřijde do styku. Pokud používám jako návazcový materiál silon o malém průměru, volím přírodní zabarvení nebo světlé odstíny šedé a hnědé. Rovněž se mi zdá, že barvené tmavé vlasce podléhají dříve stárnutí. Jak jsem se již dříve zmínil, vlasec velmi výrazně ovlivňují uzly. Používáme je ke spojování vlasců mezi sebou, k přivázání h áčků, obratlíků, karabinek nebo vláčených nástrah. Pokud je to možné, snažíme se uzlům vyhnout. K naší škodě však vždy nějaký ten uzel na vlasci bude. Vážeme je proto s velkou pozorností a před dotažením je navlhčíme. Vlasec se tak lépe uspořádá a tolik se nezahřeje. Při lovu feederem se obvykle loví na kratší vzdálenosti. Proto používám vlasce měkké a průtažné. Při zaseknutí větší ryby na krátkou vzdálenost je náčiní okamžitě vystaveno velkému zatížení a tvrdý neprůtažný vlasec o menším průměru se snadno přetrhne. Navíc se na poddajných vlascích lépe vážou uzly a nástraha se v proudu chová přirozeněji. V současné době zkouším vlasec SUPER YELLOW od firmy Shimano, který se navíc vyznačuje nízkou pamětí. Při lovu feedrem mi dovoluje při průměru 0,16 a návazci 0,14 mm vodit tříkilové kapry zaseknuté téměř pod nohama do vzdálenosti kolem sedmi metrů, aniž bych extrémně zatěžoval náčiní. Ze všeho nejvíce škodí vlascům sluneční záření a chemicky znečištěná voda. U levných prutů s nekvalitními očky je nutná jejich častá kontrola. Kal, který ulpívá na vlasci působí na obyčejná očka prutu jako skelný papír a dokáže koncové očko úplně prořezat. Poškozená očka se musejí okamžitě vyměnit. Doporučuji vyměnit vlasec dvakrát ročně. Samozřejmě, záleží na tom, jak často je používán. Také ho občas při stáčení protáhněte mezi prsty. Zjistíte-li poškození, musíte část odstřihnout, nebo vyměnit. Tak předejdete ztrátě třeba trofejního úlovku. Před koupí vlasce musíme mít jasno, jakou technikou budeme lovit a tomu přizpůsobíme výběr.

Autor článku: Milan Tychler 

Neodmyslitelnou součástí jakékoliv rybářské sestavy je háček. Bez háčku to prostě nejde. Přes to, že se jedná o součást naprosto nezbytnou a důležitou, je zarážející, jak málo péče a pozornosti jí rybáři věnují.

Často jsem svědkem, jak se někdo pokouší chytit nástražní rybku na poctivý kaprák nebo dráždí tlouště malinkatým háčkem. Mějte také na paměti, že háčky uložené v plechové krabičce, která se v batohu neustále pohybuje jsou časem k nepotřebě. Náš trh nabízí háčky různých velikostí a tvarů. Je pouze na nás, abychom si vybrali ten správný. Ze tří základních typů - jednoháček, dvojháček, trojháček je nejpoužívanější právě jednoháček. Součástí háčku je vždy patka nebo očko, ramínko, oblouček, špička a protihrot. Háčky se liší nejen velikostí, ale i tvarem a materiálem, ze kterého jsou zhotoveny. Patka háčku, která brání sklouznutí vlasce, je vždy přímá. Očko múže být rovněž přímé, ale i ohnuté směrem dovnitř nebo ven. Ramínka rozlišujeme krátká, dlouhá a některá jsou speciálně lomená. Obloučky mohou být kulaté, půlkulaté a dokonce i "hranaté". Jako materiál slouží k výrobě rybářských háčků ocel, ocel s vysokým obsahem uhlíku a nerezavějící ocel. Povrch mívá protikorozní nebo jinou barevnou úpravu. Setkáme se s háčky stříbrnými, zlatými a jinak barevnými. Nejčastěji jsou černě mořené. Průměr drátu, ze kterého se háčky vyrábějí, závisí na typu a velikosti daného háčku. Háčky určené pro lov drobných rybek budou pochopitelně tenčí a jemnější než třeba háčky kaprové. Na velké ryby a mořský rybolov se používají háčky odpovídající velikostem lovených ryb. Zhotovují se z drátů o velkém průměru a jejich ramínka jsou často kovaná, kalená a ohýbaná. Ramínko se sklepe do ploššího průřezu, potom je mnohem pevnější.
Povšimněme si špičky háčku a zpětného protihrotu. Nejčastěji jsou špičky dlouhé, štíhlé a dutě vyseknuté. Háčky s vysekávanými špičkami se snadno vyrábějí. Nejostřejší háčky se ostří chemicky, jiné mají speciální mečovité ostří. Známe háčky s protihroty i bez nich, háčky s více protihroty i s protihroty umístěnými na vnější straně. Osobně používám háčky s menšími protihroty, nebo větší úmyslně zamačkávám. I háček s malým protihrotem spolehlivě drží a méně rybu poraní. Tím se dostáváme k výběru háčku na jednotlivé druhy ryb. Obecně platí, že jednoháčky s dlouhým ramínkem se používají k lovu ryb s poměrně tuhým rypcem - tedy k lovu dra vých ryb. Háčky s dlouhým ramínkem drží rybu spolehlivě i když poněkud mělce, ale jsou velmi pevné v obloučku.
Naproti tomu háčky s kratším ramínkem a širokým obloučkem vnikají hlouběji do měkké tkáně a lépe na nich "sedí" rostlinné nástrahy. Proto se nejčastěji používají k lovu kaprovitých ryb. Dvojháčky a trojháčky slouží k lovu dravců. Vláčecí nástrahy si bez nich dovede málokdo představit. Vláčíme-li ovšem v příliš zarostlých vodách s vázkami, je lepší nahradit trojháček velkým kvalitním jednoháčkem s očkem. Používat trojháčky k lovu kaprovitých ryb se mi zdá poněkud barbarské. Dochází k těžkým poškozením ryb a pokud úlovek utrhneme, má velmi malou šanci na přežití. Varuji také před používáním nerezavějících háčků.
Každý háček (kromě zmíněného) časem zreziví a uvolní se. Pokud se dostane dravým rybám až do trávicího traktu je velmi brzy rozložen žaludečními štávami. Nerezavějícího háčku se ryba pravděpodobně nezbaví a asi byste nechtěli mít její pocity.
Při nákupu háčků si především všímejte, jsou-li správně tvarovány špičky, je-li dotvarováno očko a není-li patka příliš ostrá. Namátkou vyberte jeden háček a jednoduše jej otestujte. Pevně uchopte ramínko háčku a snažte se od něj odtlačit špičku. Potom přidržte háček za ramínko a snažte se špičku s obloučkem vyhnout do stran. Pokud háček tento test vydrží bez úhony, je v pořádku. Když se deformuje příliš lehce nebo praskne, raději ho nekupujte. Jistě bude vadná celá série. Je jasné, že se dají objektivně testovat pouze háčky menší a ze slabšího drátu. Větší, kvalitní háček se nám nepodaří zničit ani pomocí kleští. Při lovu feederem obyčejně používám menší háčky do velikosti č.2. V krabičce s háčky mají nezastupitelné místo háčky Ysato od firmy Byron a háčky VMC. Velikost nástrahy musí být taková, aby ryba mohla sousto uchopit najednou a háček musí být přiměřený velikosti sousta. Vzhledem k tomu, že lovíme s napnutým vlascem, je kontakt s rybou okamžitý a je velmi důležité, aby byly háčky dokonale ostré. P ři lovu na kamenítém dně háček měním i několikrát během lovu. Každý háček se otupí i když ho budeme přibrušovat, nikdy nedosáhneme původní ostrosti. Vzhledem k tomu, že nevěnujeme háčkům dostatečnou pozornost, přicházíme o úlovky.

Autor článku: Milan Tychler