napsali o nás...

Editorial

Dnes jsem již podruhé navštívil nádhernou výstavu rybích trofejí, kterou pořádala od 19. do 22.2.2004 MO MRS Holešov společně s MRS Brno v Holešově. I přesto, že jsem si exponáty prohlížel již podruhé, trvalo mi obdivování více jak čtyř stovek exponátů rybích trofejí několik hodin. Kromě mnoha známých kamarádů rybářů, spokojeného, ale unaveného autora výstavy RNDr. Miroslava Dědiče, herce Václava Postráneckého jsem potkal taky Milana Tychlera, který mi vložil do ruky obálku s disketou a několika pečlivě zabalenými fotografiemi. Dovolte mi tedy, abych se s Vámi o jejich obsah podělil...

Zdeněk Malota 

 

 

S feederem  na stojatých vodách  1/2004 

VODNÍ NÁDRŽ FRYŠTÁK


Milan Tychler

 


V letošním roce bych vám chtěl kromě několika zajímavých stojatých vod představit i pár novinek ve feederovém chytání. Potřeboval jsem si pár zbrusu nových feederových prutů, navijáků, šňůr a vlasců vyzkoušet na opravdu velkých rybách a něco zase na drobotině tak moje volba padla na takové vody, kde velké ryby i malé opravdu jsou. Kromě nářadí se na našem trhu objevilo ještě několik zajímavostí ve vnadících směsích a tak se s vámi podělím i o nové zkušenosti s tímto krmením. Nejdříve ze všeho bych  vám chtěl představit jednu opravdu zajímavou lokalitou a tou je mimopstruhová vodní nádrž Fryšták. Budete-li mít někdy cestu z Fryštáku do Zlína pak si ji lze prohlédnout přímo z okna vašeho automobilu, nebo? hlavní cesta  tuhle nádrž přímo protíná. Lovit na ní můžeme jen díky kladnému přístupu Povodí Moravy, nebo? toto umožnilo organizaci Zlínského rybářského spolku provádět na nádrži individuální regulační odlov. Spolek tak může vydat ročně 500 kusů povolenek každému, kdo vlastní státní rybářský lístek. Nádrž Fryšták slouží jako záložní zdroj pitné vody pro město Zlín a proto zde platí režim pro I. pásmo hygienické ochrany. Je tedy pochopitelné, že je nutné počty rybářů, kteří zde  chtějí lovit, nějakým způsobem regulovat. I z tohoto důvodu je tento můj příspěvek zveřejňován jako první abyste měli možnost  rychle si povolenku zakoupit. Je totiž možné získat pouze celoroční povolenku. Krátkodobé povolenky se nevydávají. Kdo tedy přijde pozdě má smůlu, zvláště když cena roční povolenky na tak atraktivní vodu je více než příznivá. Na nádrži se loví od 27. března do 31. prosince.  Navíc se zde pořádají v hlavní sezóně čtyři takzvané celodenní lovy, takže nemusíte o půlnoci balit nářadí ale naopak si můžete dopřát chytání až do rána. Rybáři se na tyto akce vždy těší už dlouho do předu a  o nočních úlovcích se pak ještě dlouho povídá a? už lov dopadne jakkoliv. Jak jsem již předeslal nádrž je dostupná automobilem a je zde také dobrá možnost parkování.

 

Přehrada stará více než šedesát let nebyla nikdy úplně vypuštěná, nikdy ji nepostihla žádná ekologická katastrofa a ani povodně se jí významnějším způsobem nedotknuly. Navíc byla voda po většinu času dobře zarybňována a tak jsou přísliby nadprůměrných úlovků a velkých ryb opravdu silné.  Rozloha činí 56 hektarů a maximální hloubka 8,5 metrů. Velké mělké zóny se střídají s hlubinami a to je vždy ku prospěchu většině ryb. Dobře se tu daří rybám kaprovitým, které už brzy na jaře nalézají na mělčinách dostatek potravy, takže velmi dobře prospívají a rychle rostou, je zde spousta drobných bílých ryb a tak je postaráno i o výživu dravců. Ti se zde v mělkých úsecích samozřejmě vytírají a tak se jim tu také dobře daří. Zejména candátům tato vyhovuje a mohu říci, že lepší candátovou vodu nenajdete široko daleko.

 

Když jsem tuto vodu navštívil poprvé tak jsem samozřejmě zkoumal nejen hloubkové poměry pomocí splávkové udice a kapkovitého olůvka taženého pomalu po dně, ale také jsem náležitě zpovídal domorodé rybáře. Byli vstřícní a poskytli mnohé cenné informace. V tomto směru mi nejvíce pomohli členové výboru spolku a také pan Richard Klement z Povodí Moravy, který zde provádí pravidelné hospodářské odlovy a tak tuhle vodu zná jako své boty. Brzy jsem zjistil, kde je zaplavená stará cesta, písková lavice svažující se do hloubky, rozsáhlé mělčiny i hlubší jámy. Shromáždíte-li tak cenné informace, pak můžete lépe, než kdokoli jiný, vytipovat místa, kde budou s největší pravděpodobností hlídkovat candáti, kde se budou pást kapři, zjistíte kam nalíčit na sumce a v kterých místech nejspíše narazíte na cejny či líny.  Jistě vás bude zajímat jak velké ryby zde můžete ulovit.

 

Začnu tedy dravými rybami. Už jsem se zmínil o candátech a je třeba říci, že 70 cm kusy zde nejsou opravdu žádnou vzácností. Štiky i sumci zde dorůstají do trofejních velikostí. Největší sumci mají více než dva metry a z místních zubatých jde až strach. Za zmínku stojí také boleni, kterých je zde opravdu požehnaně. A vyplatí se jim věnovat. Nejen oni, ale všichni dravci o sobě dávají hezky hlasitě vědět. Brzy ráno a navečer tu voda doslova vře. Rybičky létají na všechny strany a já sám jsem  zde při první vycházce sbíral po břehu až dvaceticentimetrové plotice, které se snažili zachránit před velkou štikou. Na většině útocích bylo znát, že pronásledovateli rybek není žádná dravá omladina. Když jsem tenkrát sbíral rybky na břehu s husím trávníčkem, měl jsem sto chutí vrátit se do auta pro vláčák a zubatou nezbedu trochu pozlobit. Zatím co jsem takhle uvažoval a sledoval uklidňující se hladinu začaly na zlomové hraně asi dvacet metrů od břehu zřejmě kapří hody. Chomáče bublin se draly k hladině a těžké kapří plácnutí mi ušetřilo cestu na parkoviště.  Důvěryhodné zdroje uvádí, že zdejší kapři mají 15 až 20 kilogramů, čemuž se vzhledem k vhodným podmínkám dá docela věřit. Hlavně také proto, že se zde  dlouhé roky vůbec nechytalo. Na hladině můžete vidět amury delší než jeden metr a potěchou pro oko jsou i třicetikiloví tolstolobici. Drobnější bílé ryby je tu také dostatek. Dokonce je jí tolik, že ani opravdu silná obsádka dravců ji nestačí likvidovat. Proto zde v jejich lovu neplatí ani žádná omezení. Bílé ryby si můžete odnést tolik, kolik ulovíte. Mělké prohřáté části  nádrže jsou přirozenou líhní veškeré drobotiny a vytírá se zde i candát. Holdujete-li jemné a nad pomyšlení zábavné rybařině, pak věřte, že právě Fryšták má co nabídnout. Plotice, cejni, cejnci, perlíni, oukleje, oba druhy karasů i líni vás dozajista naplno zaměstnají. 

 

Abych  alespoň z části využil nabídky zdejší vody vyřešil jsem svůj první lov šalamounsky. Jeden prut jsem nahodil na položenou s klasickou kaprařskou pevnou sestavou a na vlasový přívěs nastražil tři zrnka kukuřice. Jako druhý jsem z futrálu vybalil lehoučký feeder a připravoval jsem se na nejjemnější lov drobotiny.

 

Autor článku: Milan Tychler

 

 

 

S feederem  na stojatých vodách  2/2004 

VODNÍ NÁDRŽ FRYŠTÁK


Milan Tychler

 


Rozmíchávám trošku cejnového krmení do miniaturního krmítka, upravuji přední vidličku pod feeder na správnou výšku a nedočkavě zasedávám na svou bednu. Jako nástrahu použiji kousíček pařené housky. Nahazuji do míst, kde je nastražen druhý prut s kukuřičkou a doufám v brzké záběry.  Asi dvacet metrů od břehu se nachází hrana, kde hloubka postupně přechází  ze dvou metrů do tři a půl. Dno je tvrdé s jemným nánosem sedimentu. S trochou štěstí zde mohu zastihnout každou rybu, nebo? takové místo je pro ně vždycky atraktivní. Buď tu hledají potravu nebo zde proplouvají. V každém případě by mohly objevit mé nástrahy. Jen malou chvíli po nahození přichází první nesmělé ?uknutí do špičky. Následuje škubnutí tak rychlé, že ani nestačím zvednout ruku abych zasekl. Stahuji sestavu. Houska bude stoprocentně pryč. No samozřejmě. Tento záběr pocházel s největší pravděpodobností od menší plotice. Ty mají ve zvyku nástrahu nejdříve opatrně ochutnávat a je-li sousto nad jejich síly snaží se jej rozbít na menší kousky. S větší nástrahou tedy prudce škubou. Nastražím menší kousek a nahazuji do stejného místa. Situace je stejná. Zachvění špičky a pak rychlé škubnutí. Reaguji jak nejlépe dovedu ale výsledkem je pouze to, že na konci šňůry na chvilenku pocítím odpor menší ryby. Chtěj nechtěj, musím zmenšit háček. Z původní desítky přecházím na čtrnáctku. Soustíčko přiměřené velikosti vzhledem k háčku je na třetí nahození bezpečně pozřeno a plotice visí i bez mého většího přičinění. Špička při záběru zůstala ohnutá dostatečně dlouho na to abych pohodlně zaseknul. Vlastně stačilo jen trochu rychleji zvednout prut a přidržet. Plotička se při razantním záběru zasekla sama. Putuje zpět do vody a za ní letí další kousek nastražené housky. V momentě, kdy napínám šňůru krátce pípne signalizátor na vedlejším prutu. Zabravší ryba odvine pouze několik centimetrů vlasce a nástrahu pouští. Zdá se, že tři zrnka kukuřice byly nad její síly. Určitě to byla další plotice. Kapřík by tři zrníčka spolu s háčkem snadno nasál a s největší pravděpodobností by se mu díky zafixované, poměrně velké zátěži háček v tlamce zachytil. Nechci s nástrahou hýbat a tak jen znovu opatrně napnu vlasec.  Feeder jsem odložil tak, že jeho přední část byla ve vidličce a rukoje? položená na sedačce bedny. Teď ho nějaký šupináč táhne do vody. Bleskem jej chytám do rukou a zřetelně cítím ryby, která se sama chytila. Zřejmě žádný velikán ale jistě větší než dosud chycené plotice. A už mám v podběráku prvního cejna. Má tak něco okolo třiceti centimetrů. Zasekávám jednoho za druhým. Všichni jsou stejní. Signalizátor vedle mlčí. Je čas na nějakou změnu.

 


Opět měním háček za původní velikost, tedy na desítku a napichuji na něho dvě zlatá zrnka měkké kukuřičky. Lovné místo záměrně přehazuji. Na záběr čekám o chvilku déle, ale hned po záseku je jasné, že jde o úplně jinou rybu než dosud. Bere si rychlým tempem z navijáku několik metrů přes brzdu a pak se stáčí do oblouku. Pohrávám si z úlovkem a nijak nespěchám. Poměrně malý háček z tenkého drátu by se mohl při silnějším tahu snadno vyříznout. Nechávám pracovat prut a brzdu navijáku. Jsem více méně statista. Držím prut a čekám až se ryba alespoň trochu unaví. A jako naschvál přichází záběr i na druhý prut. Dlouhý zvuk signalizátoru drásá nervy ale co dělat?  Nemohu přece zdolávat dvě ryby současně! Musím rychle rozhodnout co s tím. Rychle si sednu, feederový prut držím koleny a beru do rukou prut s navijákem z jehož cívky mizí vlasec rychlostí blesku. Otočím kličkou, čímž uvedu do provozu zdolávací brzdu a prut se ohýbá do neuvěřitelného oblouku. Rozjetý rychlík ale pokračuje ve svém směru aniž by vypadl z tempa. Tah na feederu mezi tím úplně povolil. Nevím, zda se ryba vypnula nebo jen zamířila ke břehu. Odkládám proto proutek do vidličky a pro jistotu odklápím řadič vlasce. Plně se věnuji druhému prutu. Přitáhnu malinko brzdu a očekávám reakci z druhé strany. Ryba mění lehce směr a malinko ubírá na šíleném tempu. Ještě utahuji. Cítím, jak se ryba zvedá k hladině. Trochu víc ale s citem se opírám do prutu. Macek teď uniká do leva těsně pod hladinou a zanechává za sebou na hladině stopu jako ponorka. Je to amur! Určitě má metr a zdá se být docela naštvaný. Další zapumpování prutem ho vyprovokovalo do ještě svižnějšího tempa a malý háček se z jeho tlamy uvolňuje. Jaká škoda! To byla ryba!  Musím říci, že takový tah mnohokrát do roka v rukou necítíte. Co naplat, stáčím vlasec a chápu se feederu. Splihlá šňůra dává tušit, že ani tento úlovek na mě nepočkal. Je to tak. Háček je prázdný.

 

Takže znova nastražit a nahodit. Obě sestavy dopadají zase na hranu  svahu.  Signalizátor mlčí a u krmítkového prutu přichází první záběr po vyprázdnění tří krmítek. Háček s kukuřicí je pro zdejší kapry zřejmě neodolatelný a tak brzy dva z nich končí v podběráku. Na zdejší poměry sice žádní velikáni, ale na jiných vodách by si za takovými kousky domácí rybáři mohli nohy uběhat. Je samozřejmé, že oba pouštím a kuji pikle, jak se dostat na kobylku těm větším. Něž však stačím cokoli udělat zazvoní telefon a já musím balit.

 

Mám tedy o čem přemýšlet a mohu se těšit na další návštěvu téhle vody. Bohužel jsem tenkrát ještě neměl tušení, že se k téhle vodě dostanu až příští rok. O to více se těším na mělké, odlehlé kouty hezké nádrže, kde se budou kapři lovit už brzy na jaře. Je docela možné, že se tady potkáme.

 

Autor článku: Milan Tychler

P O Č A S Í
pocasi
F Á Z E   M Ě S Í C E

Staňte se přáteli ZRS
na FACEBOOKU

CNW:Counter